Peníze   (1997)

 

     Na úvod tohoto vyprávění musím říci, že máme čtyři dospělé tibetské dogy: feny Anik-Chin Alatna, Bali Alatna, Annabell Strážce z Tibetu a dovezeného psa Of Zlazano Lhako. Feny jsou jedny z nejúspěšnějších českých fen, máme z toho radost (Ajša má mj. CACIB, CWC, Bali je Česká šampionka a první interšampionka z českého chovu, Any Český junior šampion). Ale povídat chci o něčem jiném. Na počátku léta tohoto roku jsme měli doma také tři půlroční štěňata, na zahradě bylo veselo, kdykoli ve volném čase jsem seděla na zahradě a pozorovala chování naší tibetské smečky. Ten den se manžel vrátil od rodičů a přivezl peníze, které jsme dostali na zaplacení letního tábora pro našeho nejmladšího syna. Já jsem byla se psy na zahradě, tak jsme se oba posadili, peníze jsem dala pod krabičku cigaret na stůl. Manžel potřeboval něco říci sousedovi, tak jsem mu řekla, že mu pak otevřu, aby si nebral klíče. Za chvíli opravdu přišel a já šla k brance mu otevřít. Je to asi třicet metrů, ale když jsme se vraceli, muž vykřikl: “Modrej má tisícovku!“. Já jsem vystartovala a opatrně vzala štěněti z tlamy nepoškozenou bankovku. Muž přepočítal peníze a s hrůzou zjistil, že jedna tisícovka chybí. Celá rodina horečně hledala po celé zahradě, v zoufalství jsme šli i do skleníku, ale nikde nic. Těžce jsme se smiřovali se ztrátou. Dva dny potom jsme chodili, sbírali a zkoumali hádejte co. Druhý den večer šel manžel do skleníku a objevil dvě asi trávou spojené šištičky – v jedné se to modralo! Na nic nehleděl, sebral to a hurá do koupelny. Tam opatrně rozebíral, zkoumal, čistil starým zubním kartáčkem. A zázraky se dějí. V každé šištičce byla polovina bankovky, sice trochu prokouslá, ale ani kousek nechyběl! Barva a struktura papíru tisícovky sice byla trochu jiná, ale šlo to. Druhý den se vypravil do banky, pravda, obešel tři, ale v poslední seděla v pokladně upravená mladá slečna, ta pozorovala, zkoušela, mnula mezi prsty (manžel si říkal: „holka, kdybys věděla, co hladíš….“), pak ji vyměnila za novou. Tímto slečně ještě jednou děkuji. Se psy se dá zažít mnoho, ale konec dobrý, všechno dobré, že?

 

Josef a Ivana Staškovi                         

chovatelská stanice tibetských dog Strážce z Tibetu

 

 

 

 Zpět